Domů » 10. O malých lidech

10. O malých lidech

Dlouho jsem tu nebyla. Minulé dny se nenesly v duchu „jak přežít s dětmi doma“, ale spíš „jak přežít s dětmi školní docházku, když jste si zvykli být doma“. Případně „jak zabavit batole, když se starší děti potřebují učit.“ O tom bych ráda napsala něco víc.

Potřeba pořádku a flow

Jedna ze základních myšlenek Montessori je, že děti v sobě mají silný smysl pro řád. Ono to nemusí být patrné hned, obzvlášť v pokoji, kde je vysypané lego. Potřeba řádu a organizovanosti se projevuje v nejrůznějších drobnostech: Mít každé ráno stejný hrnek na kakao a müssli jíst stejnou lžičkou. Vždy zmáčknout čudlík ve výtahu, a pokud jej rodič zmáčkne omylem sám, plakat, jako kdyby měl skončit svět. Rovnat hračky do řady, kterou nesmí nikdo porušit, natož uklidit. Třídit předměty podle barvy. Mít sbalený batoh pro všechny případy. Vyžadovat stále stejné tričko. To postihlo zrovna naši nejmenší, která z princeznovského období, kdy si oblékla třeba pět sukní a vypadala pak jako pěkná tulipánová cibulka, přešla do období „tohle tričko sundám, jen když si ho beznadějně poliju a jen co mi ho vypereš a usušíš, okamžitě si ho zase beru.“ Je to tričko ze sekáče, už má dost za sebou a tímhle intenzivním nošením třetí měsíc vkuse, se brzy rozpadne na nitky.

Před dvěma lety jsme si pořídili sadu čajů jako adventní kalendář a tehdy roční Ráchelka je všechny zabavila. Z krabice jsem jí vyrobila „kasičku“, kam jeden čaj za druhým vkládala, nakonec kasičku otevřela, čaje vysypala a pokračovala znovu.

Letos se k čajům vrátila. Třídí je podle barev a taky rozhoduje, jaký se dnes ráno uvaří. Jsou všechny dobré, takže jí v tom můžu věřit. Nikdy jsem nechápala, kdo si kupuje dřevěné krabice na čaj, teď už to chápu: každý, kdo má doma miniaturního milovníka čajů.

Zaujmout malé děti děláním pořádku je klíč k tomu, aby se začalo soustředit na svou činnost. Ať už jde o třídění autíček podle barev nebo stavění věží z toaleťáků, nebo z plechovek s kukuřicí, třídění figurek zvířat či jen stavění skládanek, kdy z chaosu vznikne obrázek. Dítě se může dostat do plného stavu soustředěnosti, kdy nevnímá, co se kolem děje a pokračuje v činnosti, dokud není hotová. Říkáme, že je dítě ve flow. Neměli bychom ho při tom rušit. Ale můžeme se dívat a možná budeme mít pocit, že to dítěti kolem hlavy jiskří, jako malému Vikingu Vikovi, když vymýšlel nápad, jak dostat svého tátu z bryndy.

Když se starší děti zavřou do pokojíčku ke svým pracovním stolům a dělají domácí úkoly a školní projekty, mám krásnou záminku na hraní s modelínou – tak si s malou Ráchelkou motáme šnečky, nebo geometrická tělesa, co mi vznikají pod prsty jen tak mimochodem, protože u modelíny moc nepřemýšlím. Předvedla jsem lis na česnek a další hodinu jsme lisovali modelínové „vlasy.“

Horší je, když starší děti potřebují, abych se soustředila na ně, zatímco nejmenší na mě neustále mluví. Dělám to tak, že je usadím všechny ke stejnému stolu, malá si rozloží penál a píše stejně důležitě, jako velké holky. Minule psala „čísla“. Pak jsem jí připravila stříhací proužky. Na stříhání existuje spousta hezkých aktivit, nejmladší zájemci o nůžky dostanou proužky papíru, na nichž jsou malé obrázky a odstřihávají jeden od druhého. Je to velmi uspokojivá činnost. Neměla jsem připravené stříhací proužky, ale máme doma omalovánky Mumínky, které mají postavičky a květiny v opakujících se vzorech, takže jsme to využili a Ráchelka si nastříhala hromádku Mumínkových maminek, květin a Šňupálků.

Myjeme okna – nebo ne?

Někdo okna před adventem všechna umyje, aby je neměl zapatlaná otisky malých tlapek, já na to jdu úplně obráceně: Mytí jsem předvedla na jednom okně a stěrky, hadr, kyblík s mýdlovou vodou jsem předala dětem. Na nedostatky si nestěžuji. Když bylo okno čisté, vzaly na ně křídové fixy (jsou to v podstatě namočené křídy, co ti nezamažou ruce) a udělaly si výzdobu dle svého vkusu. Já myji okna zásadně až s příchodem jara, když svítí slunce a opře se do skel, že je skoro teplo.

Mýdla pro radost

Dnes večer jsem vyráběla mýdla jako odměny pro vás, co jste přispěli. Je úžasný pocit, jak z několika základních surovin vznikne něco nového. Poprvé jsem dělala mýdla před pěti lety a díky štěstí začátečníka mě od toho nic neodradilo. Jelikož to není nic pro děti, počkala jsem si, až usnou. Mám tu sušené levandule ze zahrádky, levandulovou silici, kokosový a olivový olej. Při výrobě mýdla musí člověk pokorně dodržovat recept, protože jde o chemickou reakci zmýdelnění, co mění mastné kyseliny na mýdlo. Není tam prostor pro experiment. A tak si míchám v hrnci kapalinu, co se zlehka třpytí mastnými očky, sleduji, jak se mění její vlastnosti, jak začíná tuhnout, měnit barvu, vzpomínám na středoškolskou chemii, a jak jsme si tehdy říkali: „A k čemu nám to bude?“ Ani by mě nenapadlo, že budu jednou usazovat snítky levandulí do formiček s vlastním mýdlem. A kdybych věděla, jakou z toho budu mít radost!