Pozorovat a přemýšlet
Dnes jsem strávila v kuchyni rozhodně víc, než by se mi líbilo. Nevýhodou on-line nákupů totiž je, že toho člověk omylem nakoupí víc, než je ve skutečnosti potřeba. A pak se musí někdo z domácnosti obětovat a opravdu něco uvařit.
Vařila jsem na autopilota a mezitím se stihla zamyslet nad úlohou Montessori pedagogiky v dnešním světě.
Zkusím to zkrátka:
Maria byla první žena, která se skutečně hluboce zabývala dětským světem. Jako první přišla na to, že je sice pokrok ku zdraví mít dítě v postýlce v čistě vymalované místnosti, ale že se dítě pohledem na bílý strop moc nerozvíjí. A přišla na to, že je možné i zanedbané děti vzdělat, pokud k tomu mají podmínky, říkáme tomu připravené prostředí. Tady to stopnu a doporučím přečíst její originální díla, protože to jsou skvělé, čtivé, srozumitelně napsané knihy.
Naprostý základ Montessori metody je pozorování dítěte. Jaké jsou cíle dítěte v každém jeho věku, je docela dobře prozkoumané v psychologii dítěte, sama Maria to rozepsala velmi přehledně. Dítě se snaží dosáhnout samostatnosti. Cílem rodičů je, tu samostatnost podpořit. Sledovat a přemýšlet, na čem dítě zrovna pracuje a proč to dělá. Nepotřebujeme k tomu drahé značkové hračky. A už vůbec ne ty, co blikají, dělají zvuky a samy se hýbou.
Časté nedorozumění mezi dětmi a rodiči je v tom, že dítě nutně potřebuje něco rozvíjet, třeba zkoumat nějakou věc v bytě. Rodič jeho hnací sílu nechápe. Například lezec stáří půl roku otevírá a zavírá zásuvku se spodním prádlem, všechno prádlo při tom vyloží ven a opakuje to každý den několikrát. Rodič mu to po desátém uklizení prádla zakáže a dítě ho „naprosto neposlouchá a schválně to dělá pořád dokola.“ Shválně? Ehm.
Za prvé: Dítě má silné vnitřní puzení se učit. Proto otevírá a zavírá šuplík pořád dokola. Až bude v činnosti jisté, opustí ji a jde se učit něco jiného. Za druhé: Vyskládá ven tak ohromné množství věcí, že je nad jeho mentální síly je uklidit zpět. Zvládne uklidit třeba tři kousky, když mu laskavě a trpělivě budeme ukazovat, jak se to dělá. Za třetí: Když má potřebu něco nového se naučit, je to mnohem silnější, než zákaz, jakkoli nahlas ho zopakujeme. Spíš se stane, že to zase udělá, rodič se rozčílí, zvýší hlas, dítě se poleká a začne plakat. Když se uklidní, půjde zas otvírat šuplík, dokud nebude spokojené samo se sebou.
Touha po učení je silná, nejlepší je nebránit se jí a plynout s proudem. V příkladu s šuplíkem to znamená schovat na měsíc prádlo jinam a nechat tam tři kousky a zabezpečit šuplík proti skřípnutým prstíčkům. U nás doma jsem nalepila proužek korkového špuntu ze zadní strany čela šuplíku, takže se nezavřel úplně a prstíčky byly v bezpečí. Když dítě přestaly šuplíky zajímat z hlediska mechanismu, korek jsem zase odlepila.
Druhá možnosti je najít vhodnou alternativu, příkladem je házení kamínků, kdy je dítě nebezpečné pro ostatní. Dáme mu míč a vysvětlíme, že kamínky budeme házet třeba do louže, protože to pěkně cákne a nebude to nikoho bolet.
Nejběžnější způsob učení je nápodoba, takže snadný způsob, jak dítě něco naučit, je dělat to společně. Pro malé děti je velmi lákavé vaření i úklid, obzvlášť pokud vidí, že my sami na tom pracujeme soustředěně a s radostí. Zamysleme se, jak některé věci sami děláme, jestli jsou naše nástroje vhodné pro malé dětské ruce, nebo jestli můžeme sehnat menší.
Všechny naše děti měly své ostré nože přibližně od dvou let. Malá čepel, pohodlná rukojeť, krájecí prkénko s gumovým okrajem, který brání posunu po pracovní desce. A už to jelo: banány, okurky, jablka, brambory… mazat máslo, nalévat mléko, vlastní polička v kuchyni na malé porcelánové nádobí, aby se mohly děti samy obsloužit. A malý mop. Ne hračka, ale mám báječnou prachovku s návlekem z mikrovlákna s teleskopickou rukojetí, co je vlastně takový pěkný, malý, výškově nastavitelný mopík.
Že jsou děti malé, neznamená, že jsou bezmocné, nebo nešikovné. Když jim ukážeme jak, můžou nám opravdu pomoci a dělají to s radostí. Vnesou do každodenních činností své nápady a fantazii, takže se můžeme učit vzájemně.
Quiche s žampióny / recept
Volně podle Julie Childové. Potřebuješ určitě malého pomocníka, co bude nabírat mouku a krájet máslo, vymaže formu, rozmíchá vajíčka, ozdobí koláč a zapne troubu.
Těsto:
150g hladké mouky
120g studeného másla
5-6 lžic studeného zeleninového vývaru nebo studené vody
špteka soli, špetka moučkového cukru
Nejprve smíchej sypké příměsi s malými kousky másla na „drobenku“, poté přidej tekutiny. Hotové těsto dej odpočinout do lednice alespoň na půl hodiny, ale třeba i na den. Mezitím si vymaž formu na koláč, připrav si náplň a nahřej troubu. Když je těsto uležené, píše se v receptech, že ho máme vyválet na 3mm plát. My jsme ho natrhali na kousky a namačkali do koláčové formy tak, aby byla všude přibližně stejná vrstva.
Základní náplň
4 vejce
1 kelímek smetany
sůl, pepř, muškátový oříšek
Vše smícháme, nalijeme do koláče a přidáme vlastní ingredience. To je v našem případě šest nakrájených žampiónů a čerstvý kozí sýr s kousky rajčat od „našeho“ farmáře. Pečeme na 180/200°C asi půl hodinky.