Domů » 8. Kdo zapomněl svačinu?

8. Kdo zapomněl svačinu?

Neděle

V neděli se u naší babičky slavily troje narozeniny a výročí svatby babičky a dědečka. Bylo to velmi milé setkání. Jsem ráda za každou chvíli, co se s nimi vidím.

Hned po obědě jsme vyrazili za trochou sportu a pohybu k jezeru. Ještě v sobotu seděla kolem Krušných hor teplotní inverze, co horám namalovala bílý pruh na úbočí a město halila do řídké mlhy. V neděli si ale slunce našlo cestu mezi mraky a bylo svěží počasí, co voní blížící se zimou. U břehu plulo různé vodní ptactvo, také rodina labutí s třemi labuťátky, kterou máme rádi, protože jich je stejně jako nás. Byly tam i divoké husy a lysky. Házeli jsem jim granule pro vodní ptactvo, které je přilákaly blíž. Pouštěli jsme draky a krásně foukalo, měli jsme je na délku provázků, což bylo 36 vysoko a ještě by chtěli výš. Nebe bylo plné letících ptáků, kteří se stahují k jezeru. Asi se jim líbí jako nám.

Vyfoukaní a s červenými tvářemi a nosy jsme se vrátili domů. Kde nám došlo, že víkend se blíží ke konci a končí i podzimní etapa on-line vzdělávání. V pondělí jdou naše děti do školy. A kdo nemá doma nic k svačině? Já…

Dýňové housky / Recept

  • Půl sáčku sušeného droždí smíchat s půl lžičkou cukru a 1dl vlahé vody, aby se droždí probudilo
  • Dva a půl hrnku hladké mouky přidat k bublajícímu kvásku
  • Půl hrnku dýňového pyré, co jsem měla v mrazáku
  • Dvě lžíce majonézy, což je vlastně olej a vejce…
  • Lžička soli

Uhněteme těsto. Mělo by být živé, ne hutné, může lepit jako ďas. Konzistenci můžeme upravit přisypáním mouky nebo přidáním lžičky pyré. Mísu s těstem podložíme talířem s horkou vodou a přiklopíme. Bude mu teplo a bude rychleji kynout.

Část tekutin v těstě nahrazovala už moje prababička, která byla výborná kuchařka. Dávala do kynutého strouhanou vařenou bramboru, těsto pak nebylo suché a vydrželo déle čerstvé. Já dávám rozmixovanou vařenou dýni, nebo řepu, protože barevné housky jsou zábavnější než bílé.

Když těsto zdvojnásobí svůj objem, dávám rozpálit troubu. Dám si na ruce kapku oleje, aby se na mě těsto hned nepřilepilo a tvaruji bochánky. Na plechu nechám ještě vyrůst. Plech vložím do horké zapařené trouby. Pečeno bylo za 12 minut. Svačina je zachráněná.

Africké korálky

Když jsem byla na afrických trzích, objevila jsem u kasy lehoučké náhrdelníky, při bližším zkoumání jsem zjistila, že jsou papírové. Měly krásné barvy a byly jeden jako druhý. Vzpomněla jsem si na dětství, tuším v první třídě jsem vyráběli náhrdelník pro maminku. Byl dlouhý a šedý. Byl z novin. Minulý týden jsem se k nápadu vrátila. Chtěla jsem totiž nějak smysluplně strávit s dětmi dopoledne, když na střídačku chodí na on-line výuku a jejich přítomnosti se dožaduje nejmladší sestra. Zrovna jsem měla pečlivě vymetený koš na papír, takže jsem variantu z letáků nezkoušela, ale obětovala jsem tenčící se zásoby barevných papírů.

Vezmi papír, nebo dva najednou, jestli máš dobré nůžky. Nastříhej ho po šířce na trojúhelníky, které mají základnu tak širokou, jak velký chceš mít korálek, třeba dva centimetry. A dlouhé jsou přes celý papír. Nejlíp vychází, když jsou trojúhelníky všechny stejně velké.

Jednobarevný korálek

Vezmi špejli a začni na ni namotávat trojúhelník od základny ke špičce. Když máš kousek namotaný, natři trojúhelník lepidlem, ať to drží pohromadě. Základnu ne, nesmí se ti přilepit ke špejli. Když je korálek namotaný, opatrně ho stáhni dolů.

Vícebarevný korálek

Vyber dva barevné trojúhelníky, srovnej je na sebe tak, aby jedna barva byla posunutá, takže při namotávání budou vidět obě vrstvy. Čím pečlivěji si je na začátku srovnáš, tím lepší bude výsledek.

Nečekej, že to jde hodně rychle od ruky, je to taková pomalá, k povídání vhodná aktivita, jejímž výsledkem je hrst pěkných korálků a společně strávené chvíle. Vyráběla jsem já, dvě starší dcery, nejmladší spíš stříhala do papírů a natírala podložku lepidlem. Zatím jich máme tak na jeden náhrdelník. Mám doma vyšívací jehly s tupou špičkou, až budeme mít korálků více, uděláme si třeba čajový dýchánek s navlékáním korálků.