Pečená jablka aneb jak se ráno zahřát / Recept

Když ráno vstanu, zjistím, že v kuchyni je zima. Nakrájím tři jablka a posypu je skořicí. Zapnu troubu, dám je na 20min péct a můžu se ještě na chvíli zavrtat do peřin, nebo aspoň do tlustého červeného svetru, než se kuchyň trochu zahřeje. Zásoby jablek na balkóně pomalu ubývají. Kdysi jsem pekla celý podzim štrůdly, tento rok jsem těsto zahodila a nechala jen jablka. Nejlepší jsou, když na nich bublá pěna. Pečené Goldeny voní kysele, Spartany sladce.

Pečená jablka se dají vylepšit máslem, oříšky nebo troškou cukru, ale my je necháváme úplně přírodní.

Od té doby, co píšu blog, jsem si leccos uvědomila. Například to, že trávím opravdu hodně času v kuchyni, dokonce mnohem víc, než bych byla ráda. Je to samozřejmě období, souvisí  nejen s tím, že jsme všichni doma, ale i s věkem naší nejmladší dcerky. Batolatům je prostě v kuchyni dobře a leccos se mohou naučit.

Co stihnou děti za tři roky

Poslední dny jsem úplně naměkko. Zrovna jí byly tři roky. Přemýšlím, jak dlouhou cestu ušla od miminka a nechápu, kam ty tři roky tak utekly.

Co všechno musí dítě za tři roky zvládnout?

Musí se naučit o světě úplně všechno:

Jak komunikovat, nejdřív to jde jen křikem, pak i broukáním a výskáním, ukazováním a nakonec řečí. Nejde to vždycky hladce. Někdy se zádrhely v řeči přisuzují moderní uspěchané době a tomu, že s dětmi málo mluvíme. (Já pocit deficitu nemám. Jsem od přírody introvert, ale co mám děti, mám pocit, že mluvím non-stop.)

Pochopit rodinné vztahy. Když má dítě štěstí, má už nějaké starší sourozence a rodiče už ví, jak s miminkem zacházet až do doby, než se ukáží povahové vlastnosti druhorozeného a člověk může v chápání toho malého tvorečka začít od začátku… Ale aspoň přebalit už umí.

Ovládnout prostor a pohyb. Některé děti jsou mistři v lezení, zejména do výšek. Pamatuji, jak jsme asi v 8 měsících naší nejmladší dostali rostoucí židli. Batole v tu dobu ještě nechodilo, ale lezlo všemi směry a pomocí židle lezlo na stůl, tam se postavilo a vítězoslavně se radovalo, že je mi z očí do očí. Časem zjistilo, že je jediné, kdo z naší rodiny používá stůl jako rozhlednu, že ostatní kolem stolu jen sedí a přizpůsobilo se naší společenské normě. Navíc se potřebovalo soustředit na chůzi kolem nábytku, posléze kroky do prostoru, příroda radila, že to je důležitější úkol, než šplhání do výšek.

Když už si všichni oddechli, že svému dítěti rozumí, protože krásně říká „mami, tati, babi, ham-ham“ nebo mluví ve větách jako malý génius a zpívá několik písniček, přijde další úkol: Vytvoření vlastního názoru. Obvykle se to neobejde bez rodinných bouří, častého pláče, řevu, dupání, kopání a někdy i kousání. A stává se to i těm nejroztomilejším a nejhodnějším dětem. Dřív byla mezi dítětem a rodičem jednota. Najednou dítě objeví, že má vlastní osobnost a některé věci chce jinak a má silnou potřebu to prosadit. Tam někde teď jsme.

Krásný narozeninový den hned po ránu prořízl nekončící jekot, protože oslavenkyně chtěla nanuk před snídaní, což je proti rodinným pravidlům.

Jak to přežít?

Nebrat to osobně. Málokteré dítě je ve třech letech hotová osobnost, co umí zvládat příval emocí bez mrknutí oka. Ani dospělí v tom někdy nejsou lepší, což je důvod, proč křičí na děti: Dítěti se splaší emoce, začne křičet, rodičům se splaší emoce, protože dítě křičí a začnou taky křičet. Je v tom někdo spokojený? Určitě ne.

Situaci s nanukem se povedlo urovnat tím, že jsme měli oslavu, ale vrátila se jako bumerang před obědem. Nic proti nanukům, taky je mám ráda, ale současně mám zodpovědnost za to, že se děti budou živit i něčím jiným. A plačící dítě zavěšené na madlu mrazáku skoro vždy znamená hlad.

Šli jsme tedy opět vařit. Blesková polévka kvůli hladu, malinká u krájení zobla pár koleček mrkve a syrových brambor (taky jste je měli rádi jako děti?) a přestala plakat.  Rodinná rada rozhodla, že bude pizza.

Pizza dle Skálovic dětí, dva plechy / Recept

• 400g hladké mouky
• 1 sáček sušeného droždí, špetka cukru
• 180ml vody (dolít se dá vždycky)
• lžička soli
• 2 velké lžíce olivového oleje

Vše smíchat a propracovat v živé, otravně lepivé těsto. Pro lepší manipulaci si namažeme ruce olivovým olejem. Hotové těsto v misce zavřeme do vypnuté mikrovlnky s hrnkem horké vody, nebo na chviličku nahřejeme troubu a dáme těsto rozběhnout tam.

Jen co očividně kyne, podsypeme si vál hrubší moukou a jdeme válet. Mezitím rozpálíme troubu na 220°, ať má čas se rozehřát.

Vyválené pizzy přesuneme na plech s pečícím papírem a zdobíme dle libosti. U nás tradičně děláme sýrovou a šunkovou, já si dávám zeleninu, protože miluji pečená rajčata. Ještě zbylo na balkoně pár snítek bazalky.

Pečeme, když je trouba rozpálená. Těsto v okrajích krásně vyběhne a je jak obláček. Peču krátce, kolem deseti minut. Kontroluji přes sklo, jakmile okraj maličko chytne barvu, je hotovo.

Den byl zachráněn, pizza byla skvělá. Pak jsme jeli k jezeru, kam se chodí každý den otužovat dokonce dva členové rodiny. Já smočím maximálně ruku. Ale vždycky se trochu projdeme, pozdravíme labutě, nabídneme labutí sušenky (granulky určené pro vodní ptactvo) a pak se těšíme do tepla. Byla trochu mlha, malinká dostala k narozeninám světýlka na odrážedlo, takže svítila jak velká cyklistka a já jsem neměla obavu, že mi odjede do tmy a už ji neuvidím. Je na fotce.

Cestou domů jsme se zastavili v květinářství pro vánoční stromek, ten podzim je letos dlouhý a už se chceme na něco těšit. Je to stromek s návodem, jak ho správně pěstovat, máme ho už několik let za sebou a zjara zasadíme. Tak je tu, střapatá zelená koule s anténou. Kousek lesa doma na stole.